Abstrakt
Po více než šesti letech od účinnosti proinkluzívní novely školského zákona se text zabývá pojetím tzv. inkluze v ČR. Nejprve se věnuje pojmovému zmatení, kdy se při přípravě novely prosadilo lidskoprávní vymezení proinkluzívního vzdělávání jako nároku všech žáků naspolečné vzdělávání inspirované rétorikou mezinárodních institucí.
Ve fázi pilotní přípravy pak převážilo speciálně pedagogické pojetí inkluze s důrazem na podporu žáků se (zejména zdravotním) znevýhodněním v běžné škole. Inkluze tak byla učiteli běžných škol vnímána jako "cizí" idea, která je věcí speciálně pedagogické péče.
Pedagogické pojetí však k inkluzi přistupuje jako ke změně kultury školního vzdělávání všech žáků. Doloženo je to na několika příkladech (asistent pedagoga, pedagogická podpora, tzv. co-teaching a učitelství jako týmová profese).
Tyto nové prvky nemají být vázány na přítomnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale mají být využívány ku prospěchu všech včetně žáků nadaných.