Etické konsekvence posunu od deontologického principialismu k utilitarismu v kontextu poskytování lékařské péče v období pandemie covidu-19
Abstrakt
Pandemie COVID - 19, která se rychle stala celosvětovou, s sebou kromě konsekvencí v podobě vysokého počtu nakažených a zemřelých, přinesla i znepokojivé etické problémy. Enormní růst počtu nakažených pacientů, kteří potřebují plicn í ventilaci, případně ECMO[1], způsobuje rostoucí tlak na dostupné zdroje a znamená, v důsledku vyčerpání těchto zdrojů, nutnost efektivní triáže pacientů.
V přetíženém zdravotním systému se musí lékař rozhodnout, kterým pacientům bude poskytnuta intenzivní péče a kterým nikoliv. V zásadě se tak jedná o otázku etiky a distributivní spravedlnosti.
V krizovém období se všeobecně aplikuje utilitaristický přístup spočívající na principu maximalizace přínosů pro co největší počet pacientů. V době pandemie se tak zdá, že utilitaristický přístup je nezbytný.
Pro lékaře v první linii, kteří jsou nuceni provádět efektivní triáž pacientů, to však znamená odklon od deontologického paradigmatu, který je základem diskrétního vztahu lékař - pacient. Rozhodnutí týkající se poskytování lékařské péče s ohledem na nedostatek zdrojů, která musí lékaři činit, s sebou přináší morální zátěž, kterou nelze opomíjet.