Reciprocita a vzájemnost představují jevy intenzivně studované jak z pohledu lingvistiky, tak z pohledu formální sémantiky. Zde se zaměříme na inherentně reciproční predikáty, tedy predikáty nesoucí ve svém lexikálním významu rys vzájemnosti.
I když mezi lingvisty existuje konsenzus, že takové predikáty s největší pravděpodobností existují ve všech přirozených jazycích, stále chybí spolehlivé kritérium definující tento typ predikátů. Obvyklá definice - převzatá z formální sémantiky - se zdá být pro predikáty přirozeného jazyka příliš silná, což vede ke kontraintuitivnímu závěru, že takové predikáty vůbec neexistují.
Zde, inspirováni Gleitmanovou a Partee (2022), redefinujeme toto kritérium. Navrhovaná slabší definice umožňuje vhodnější seskupování predikátů přirozeného jazyka, které odráží jejich syntaktické chování a umožňuje tak jejich adekvátní lexikografický popis.