Příspěvek se zabývá v návaznosti na publikovanou judikaturu Nejvyššího soudu povahou skutkové podstaty trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1231/2020 (č. 45/2021-III.
Sb. rozh. tr.) totiž bez bližšího zdůvodnění přišlo mimo jiné s názorem, že omyl pachatele o tom, zda jde o chráněnou ochrannou známku, tedy omyl o normativním znaku skutkové podstaty trestného činu podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a o její mimotrestní právní úpravě, na kterou trestní zákoník neodkazuje, se posoudí podle pravidel o skutkovém omylu, což je ovšem v rozporu s předchozí ustálenou judikaturou, podle níž je trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku blanketní skutkovou podstatou, neboť odkazuje na příslušný předpis o ochranných známkách, tedy trestnost tu je podmíněna porušením těchto předpisů (srov. č. 43/2009, 38/2011 a 3/2018-I. Sb. rozh. tr.), což je zjevně názor správnější.
Příspěvek dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které, dospěje-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní.
Pakliže tak neučiní a ve věci sám rozhodne, uplatňuje státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zatíží řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu bude třeba, aby v dalším podobném případě příslušný senát Nejvyššího soudu postoupil věc velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, který by pak měl uvedený rozpor v judikatuře vyřešit.
Další možností je přijetí stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu.