Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou práva na zákonného soudce v trestním řízení. Odpovídá především na otázku, v jakém rozsahu je právo na zákonného soudce chráněno v dovolacím řízení trestním, jinými slovy se věnuje výkladu prvního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b trestního řádu.
Příspěvek podrobně rozporuje argumenty tradičního přístupu trestních soudů a státního zastupitelství k této otázce, podle níž se u práva na zákonného soudce zkoumá především (či jenom) tzv. organizační aspekt a na konkrétním složení soudního senátu (či konkrétním soudci) nezáleží. V poslední době došlo v důsledku opakovaných ústavních stížností obhájců k obratu v praxi Nejvyššího soudu, takže se zdá, že se blýská na lepší časy a ústavní právo obviněných na zákonného soudce bude chráněno již v dovolacím řízení.
Dalším pozitivním efektem je, že soudy se více věnují rozvrhům práce, které obsahují pravidla zajišťující respektování práva na zákonného soudce.