Abstrakt
Článek se zabývá problematikou kontradiktornosti ve vztahu k českému trestnímu řízení. Ačkoli se jedná o často zmiňovaný aspekt trestního procesu, v české trestněprávní vědě se kontradiktornost v širším odborném diskurzu dosud neprosadila.
Rovněž právní praxe s tímto pojmem zachází spíše zdrženlivě a vybírá si určité dílčí aspekty této problematiky. V českém prostředí proto zatím nelze hovořit o doktríně kontradiktornosti.
Je otázkou, zda by na tom mohl něco změnit nový trestní řád, pokud bude přijat, neboť v něm je výslovně zmíněna kontradiktornost. Autor je toho názoru, že kontradiktornost je imanentní součástí každého trestního procesu, zejména trestního řízení p řed soudem.
Kontradiktornost považuje za zásadu, kterou rozvádí v širších souvislostech, než se obvykle uvádí. Podstatu kontradiktornosti spatřuje v legitimním střetu obvinění a právních názorů, nikoliv pouze v právu být seznámen s obsahem svého obvinění a právu se k takovému obvinění vyjádřit.
Pravidlo audiatur et altera pars považuje za minimální a neporušitelnou záruku kontradiktorního nalézání práva.