Kapitola představuje jazykovou situaci v maghrebských zemích a její důsledky pro literární tvorbu. Soustředí se na emancipační a autonomizační projevy autorů píšících francouzsky vůči metropoli, vyzdvihuje důležitost esejistické a literárně publicistické produkce těchto autorů.
Přemýšlí o pozici francouzštiny v daném regionu, zejména s důrazem na koloniální a postkoloniální situaci, a o vztahu autorů autorů k jazyku tvorby.