Abstrakt
Kapitola na příkladu marockého autora Abdelkébira Khatibiho a jeho autobiografického románu La Mémoire tatouée ukazuje složité vztahy bývalých francouzských kolonií s Paříží jako kulturním centrem. Soustředí se na jeho pojetí francouzštiny jako jazyka tvorby, emancipační tendence, které vůči metropolitní francouzštině uplatňuje, svébytné zacházení s jazykem.
Upozorňuje na motiv rozdvojení reflektující danou postkoloniální situaci, který prochází celým Khatibiho dílem.