Coronavirová pandemie byla mimořádnou výzvou pro zdravotnické systémy a lékaře na celém světě, během níž vyvstaly kritické a etické otázky, jak nejlépe poskytovat zdravotní péči v situacích, kdy jsou materiální a personální zdroje vzácné. Cílem našeho výzkumu bylo zjistit zkušenosti lékařů s poskytováním zdravotní péče v době pandemie COVID-19.
Ke sběru dat byl použit elektronických dotazník "Reflexe poskytování zdravotní péče v době pandemie" obsahující 24 otázek. Výzkumu se zúčastnilo 938 lékařů pracujících na lůžkových oddělení nemocnic v celé České republice.
Lékaři (60 %) se během pandemie COVID-19 setkali s nižším standardem poskytování lékařské péče, se změnou intenzity práce i spektra pacientů, o které pečují. Dále 67 % lékařů uvedlo používání nových medicínských technologií, pro které bylo dostatečně zaškolení pouze 15 % z nich.
Nejčastějšími důvody pro nenapojení pacienta na UPV nebo ECMO, případně důvody pro nepřeložení na JIP byly: kombinace komorbidit nebo očekávaná krátká doba přežití při základním onemocnění, vysoký věk, malignita a obezita. Rozhodnutí bylo nejčastěji výsledkem konsensu ošetřujících lékařů.
Pacienti a jejich rodiny nebyly dostatečně informováni o jejich zdravotním stavu a vyzváni ke sdílenému rozhodování o péči. Možnost konziliáře oborů etické poradenství nebo paliativní medicína využilo pravidelně pouze 4 % lékařů, občas nebo výjimečně 11 % lékařů.
Více než třetina lékařů (36 %) o takovou konzultaci stála, ale neměli ji k dispozici. Vzhledem k možnosti opakování pandemické situace je vhodné diskutovat etické otázky a podpořit odbornou debatu podle kterých parametrů zvažovat alokaci vzácných zdrojů v době jejich nedostatku.