Studie zachycuje důležité momenty reflexe individualismu od přelomu minulého století. Vychází z konfliktu různých pojetí individua s rozmáhajícími se formami kolektivismu.
Od "aristokratického" individualismu dekadence, která se ukázala jako příliš exkluzivní, přechází k analýze Masarykova odmítnutí "krajního" individualismu a přijetí jeho "umírněné" varianty jako nezbytné podmínky demokracie. Na závěr jsou rovněž zmíněny pozitivní hodnocení individualismu z pera F.
X. Šaldy a Ferdinanda Peroutky.