Abstrakt
Studie se věnuje hlavním aspektům myšlení "filosofujícího fyziologa" Františka Mareše. Nejprve zkoumá Marešovu snahu o precizní formulaci principií vědeckého života, která by stanovila pravidla exaktnosti, ale zároveň poskytla bádání i přesah specializace.
V této snaze vycházel Mareš z dobré znalosti Kantovy filosofie, což později vedlo k tzv. sporu o Kanta, v němž polemizoval s Masarykem, a především s Rádlem. Mareš se celý život vyjadřoval značně kriticky vůči realismu a prosazoval naproti němu spíše idealistické a vitalistické určování mravních hodnot.
Z toho vyplývá i jeho cháp ání individua jako autopoetické jednotky.