Abstrakt
Studie představuje editio princeps středověkého latinského dialogu mezi Kristem a ďáblem o spáse lidstva. Text nese název Argumenta, que fecit diabolus Christo pendenti in cruce ad probandum, quod non debebat redimere genus humanum [Důvody, které ďábel nabídl Kristu, když byl na kříži, aby dokázal, že nemá vykoupit lidstvo], a je dosud znám pouze v jediném rukopise (Vatikán, Biblioteca Apostolica Vaticana, Vat.
Lat. 10499, fol. 37r-39r). Tato edice obsahuje dva nově objevené rukopisné svědky: ms.
Olomouc, Vědecká knihovna, M I 358, který byl dříve ve vlastnictví kartuziánů v Olomouci, a Ms. Praha, Národní knihovna, I E 37, fol. 13r-14r, opsaný aktivním písařem a sběratelem Křížem z Telče (1434-1504) pravděpodobně koncem 60. let 14. století, kdy působil jako kazatel v Plzni.
Posledně jmenovaný rukopis přináší poznámku pro kazatele - důležitý doklad o použití textu v kázáních, což potvrzuje i další verze dochovaná v ms. Firenze, Biblioteca Riccardiana, Ricc. 308, fol. 33r-33v, která rovněž obsahuje verzi textu mezi kázáními.
Ta je sice bližší pražskému rukopisu, ale řadí a formuluje některé argumenty poněkud odlišně a byla již zpřístupněna prostřednictvím publikovaného přepisu, proto není do této edice zahrnuta.