Mobiliární exekuce představují procesní institut sloužící k uspokojení těch pohledávek, u nichž nepostačuje méně invazivní zásah do majetkové sféry povinného - například srážkami ze mzdy či přikázáním pohledávky z účtu. Pokud dojde k výkonu mobiliární exekuce, je exekutor nebo jím pověřený vykonavatel či soudní vykonavatel oprávněn zabavit movité věci povinného nejen v místě jeho trvalého bydliště, ale i na takových místech, kde má oprávněný důvod se domnívat, že by mohl mít povinný další majetek.
Do těchto míst je pak exekutor oprávněn i vstoupit. V rámci mobiliární exekuce nezřídka nastává situace, kdy jsou exekutorem postiženy i věci ve vlastnictví osoby odlišné od povinného, která následně musí o vrácení svých věcí bojovat jejich vyloučením z exekuce.
Příspěvek se zabývá tím, co mobiliární exekuce přináší, a co bude znamenat jejich omezení dle novely exekučního řádu.