Abstrakt
Social Imagimaries vychází z metafory labyrintu, který je také lidským výtvorem, a v němž se vytvářejí nové, vzájemně propojené chodby, jimiž je třeba projít. Je zde zapotřebí rozumu, představivosti, společenské tvorby a akce. Pravdivost pasáží je rozpoznávána ve fragmentech prostřednictvím diskuse a artikulace.
Příspěvek, který předkládám k posouzení, na tyto myšlenkové prvky navazuje. Příspěvek poskytuje ucelený přehled dějin utopického myšlení a pojetí ideálních států jednotlivými autory. Při studiu utopického myšlení je živou otázkou, zda utopie vznikla jako konstitutivní prvek historického procesu, jímž se novověk jako epocha oddělil od středověku, nebo zda má svůj původ ve středověkých představách o biblickém ráji dle sv. Augustýna. Dějiny utopií začínají humanistickým rozlišením mezi antikou a vlastní současností a začínají vědomím přednosti mezi oběma epochami a také záměrem obnovit, to, co existovalo dříve, a to, co je jako utopické považováno za oddělené od vlastního místa a času. Thomas More ve svém díle Utopie navazuje na pasáž z Platónovy Ústavy, kde Sokrates mluví o tom, jak by se navrhovaný model obce (POLIS) mohl jednoho dne stát skutečností. Campanellova sociální utopie Sluneční stát zase mísí kritiku feudalismu s kritikou kapitalismu. Nová Atlantida Francise Bacona usilovala o zmnožení lidského poznání v technickém smyslu, čímž se spis stal první vědeckou utopií. Osvícenský filosof Voltaire prostřednictvím ctnosti věřil v optimalizaci potěšení a zmírnění bolesti. Přičemž by lidé měli v ideálním světě uznávat takové ctnosti, které upřednostňují kolektiv lidí před jednotlivcem. Tento příspěvek se zaměří nejen na tyto filozofy, ale také na jejich předchůdce a následovníky.
Ve vztahu ke společenskému řádu budou do příspěvku zařazeni také autoři textů o dystopické společnosti jakožto tvůrci eutopistických vizí špatného a děsivého společenského řádu.