Abstrakt
Jedenáct let po prvotině Ona je ten tragický typ... (2010) vydala básnířka, výtvarná publicistka a pedagožka Andrea Vatulíková druhou sbírku básní I když se umíš smát jak dalajláma. Na předchozí knihu se sama odvolává v textu "Až nebudeme": "Prý nejsem typ tragický / ale dramatický", a to v poznámce pod čarou.
Obecně k dramatu patří poloha nejen tragická, ale též komická, zde explicitně nezmíněná, ovšem silně patrná napříč celou sbírkou v podobě pobavených komentářů, ironických šlehů či sarkastických povzdechnutí. Například: "Když už si dopředu koupíš víno / může pak přijít špatný film" (s. 33).
Nebo při konstatování, že první noc u nové přítelkyně byla příjemná, vždyť měla na nočn ím stolku sbírku jejích básní, ale snídaně chyběla (báseň "Dandy girl"). Četné poznámky pod čarou zde, kromě tradiční osvětlující role, fungují jako svébytný literární prostředek posunutý až k postmodernímu vykukování autorky skrze text, třeba komentář "Rekonstrukce básně z roku 2005". Jako oslňující bodový reflektor tak působí podčarové vysvětlení zenového zvolání Katz!.
Vtipná je poznámka určená budoucím generacím v básni "Baloňák", kde je objasněn termín Žluťák používaný pro stejně barevný dálkový autobus.