Poezie Františka Listopada je obdařená meditativním espritem, vtipem i hloubkou, již básník občas halí do nedořešenosti, do překvapivých jakoby improvizovaných zvratů či spojení, slibných, spontánních úkroků stranou. Nikam nemíří, nechá se vést nápadem.
Je v tom vědomí s fragmentárností světa, útržkovitostí jevů a chvil. Skrze detaily a okamžiky se dostává blíž k podstatě.