Servisní orientace (SO) a servisně orientované architektury jsou úspěšným způsobem budování moderních (modulárních) systémů. Často se ale zapomíná, že SO je spíše filosofie (přístup k řešení), které používá jiné metody (má jiná omezení) a klade si poněkud jiné cíle u malých a středních podniků než u těch velkých. U malých podniků je větší důraz na znovupoužití stávajícího SW, používá se menší množství služeb, je tendence více využívat dávkové systémy a komunikaci ve formě strukturovaných datových objektů či dokonce souborů.
Možné formy takovýchto řešení mohou jen zčásti využívat systémy standardů vyvinutých např. OASIS.
Tyto standardy podporují spíše systémy tvořené malými komponentami s jemnozrnnými rozhraními. V praxi malých a středních firem je typická integrace legacy systémů, využití softwaru třetích stran i nových aplikací. Řada z těchto praktik je výhodná i pro velké systémy.
Domníváme se, že jistá deziluze ze SO je způsobena nedostatečnou pragmatičností při vývoji SO systémů.