Učení autonomních agentů na základě jejich interakce s prostředím, ve kterém se vyskytují, patří mezi časté úkoly strojového učení. Efektivita tohoto procesu ale výrazně klesá s rostoucí složitostí problémové domény.
Tento článek přináší přehled metod sloužících k redukci dimenzionality stavového prostoru.