Návrh komponent a jejich skládaní do architektury neoddělitelně zahrnuje popis jejich chování. Využití nějakého modelovacího jazyka (například UML) přináší mnoho výhod.
Nový standard pro UML - UML 2.0 - definuje hierarchický model komponent, ve kterém lze chování komponent specifikovat pomocí use case. UML 2.0 poskytuje čtyři mechanismy pro popis chování.
Cílem tohoto článku je porovnání a zhodnocení těchto mechanismů.