Předkládaný článek chce ukázat možný vliv sídelní struktury na fungování obcí, konkrétně na jejich spolupráci. Využije k tomu příkladů čtyř evropských zemí – Estonska, Finska, Francie a Nizozemí.
Tyto státy nejsou vybrány nikterak náhodně, ale jako reprezentanti různých podob meziobecní spolupráce a současně jako státy, které jsou výjimečné z hlediska sídelní struktury.