Soudobá společnost je systémovou teorií označována jako společnost funkcionálně diferenciovaná. Je tvořena z nestejnorodých avšak rovnocenných částí, které mají relativně samostatný charakter a které jsou označovány jako dílčí společenské systémy.
Niklas Luhmann chápe tuto společnost jako celek rozdiferencovaný na funkcionálně závislé, zároveň však autonomní dílčí systémy, které jsou pro sebe navzájem okolními světy. Tím je nastolena otázka existence či neexistence možných sjednocujících sil či integračních mechanismů.
Rozvíjením specializovaných médií a kódů v jednotlivých dílčích systémech se sice zvyšuje celková komplexita společenského systému, nedochází tím však k žádné metakomunikaci, která by umožňovala sebepozorování a sebereferenci společenského systému jako celku. Překonání tohoto stavu je v aktuálních teoretických koncepcích spojováno s představou ?supervize? a ?specializace na souvislosti?.