Studie se zabývá počátky zdravotnické osvěty v období pozdního osvícenství, tedy na přelomu 18. a 19. století. Snaží se představit různé typy prost ředníků této osvěty, mezi něž patřili například i učitelé, ale především duchovní, katoličtí i protestantští.
Studie rozebírá především některé příručky vzniklé v prostředí duchovních; zvláštní pozornost je však věnována i iniciativám profesora pražské lékařské fakulty A. Zardy, který zahájil kurzy zdravotnické osvěty a první pomoci pro laiky (se speciálním ohledem na duchovní).