Článek syntetickým způsobem prezentuje teorii ?potenciality" jazykového systému a její další vývoj v rámci Pražské lingvistické školy. Tato teorie byla původně navržena Vilémem Mathesiem v článku ?O potenciálnosti jevů jazykových" z roku 1911, dnes je však známa spíše pod názvem princip ?pružné stability" či ?sychronního kolísání" jazykového systému.
Její dopad na českou lingvistiku byl relativně omezený, přičemž v zahraničí se jí nedostalo žádného ohlasu, neboť relevantní prameny zůstaly po dlouhá léta nepřeloženy do cizích jazyků. Ve Francii začala analogické principy objevovat funkčně-strukturální lingvistika teprve v poválečných letech.