Pokroky v diagnostice i terapii postmenopausální osteoporózy jsou nezbytné vzhledem k velké medicínské i ekonomické závažnosti choroby. V diagnostice se zájem soustřeďuje na individualizaci predikce a rizika fraktur, především metodou FRAX.
Pokrok v terapeutických postupech je podložen novými objevy v patofyziologii kostního metabolismu. K antiresorpčním přípravkům (BP, SERM) přibývají osteoanabolické léky, novější přípravky zasáhnou především do transdukčních dějů v kostních buňkách