Abstrakt
Jsme svědky toho, jak na konkrétním popisu pracovního místa českého hrobníka dochází k oživení všemožných morálních, kulturních a náboženských diferencí mezi lidmi. Autor v nedávno započaté standardizaci dílčí kvalifikace hrobník a ve způsobu ověřování jeho odborné způsobilosti, na které se osobně podílí, hledá předpoklady pro zřízení nějakého hřbitova otevřeného pro všechny národnosti, ve kterém by koexistovaly náboženství a kultura.
Text představuje jak historickou (diachronní) interpretaci postavení hrobníka, tak i jeho sociokulturní (synchronní) vymezení. Autor se snaží do požadavků kladené na odborné kompetence hrobníka zařadit všechny její objektivně existující komponenty.
Mezi ně patří především globalizace, migrace a vzkříšení lokálních komunit na náboženském a etnickém základu.