Abstrakt
Gregoriánská reforma znamenala pronikavý obrat dosud běžného řádu a forem zbožnosti. Změnu, ke které dochází, nemůžeme chápat jako zlomovou, spíše je třeba mluvit o plynulém přechodu.
Období sporu o investituru bylo církevně historicky daleko víc než epochou boje mezi nositeli duchovní a světské moci, úsilím o odstranění zásadních nedostatků, které církev sužovaly. Na základě analýzy pramenů je možné v oblasti Apeninského poloostrova ve 2. polovině 11. století vysledovat volání po návratu k původnímu stavu církve a to nejen mezi duchovenstvem, ale také ve světě laiků.
Zásadní důsledky mělo zejména odsouzení simonie. Bez povšimnutí nezůstaly ani radikální změny vnazírání panovníka a ?vyhlášení boje? profánnímu světu, který měl do té doby rozhodující vliv na obsazování církevních úřadů.