Podmínky pro recepci Schopenhauerových myšlenek v českém umění v prvním desetiletí 20. století nebyly rozhodně ideálně připraveny předcházejícími generacemi. K filozofově odkazu přistupovali rezervovaně jak umělci zgenerace Národního divadla, tak umělci generace 90. let.
Pokud se Schopenhauerův vliv vtvorbě některého ztěchto umělců, či teoretiků přece jen projevil, stalo se tak buď vomezené míře, nebo došlo kdezinterpretaci a ke zdeformování Schopenhauerových názorů.