Článek sleduje dvě vývojové linie konceptu mimésis s hlediska pojetí přírodní krásy. Vztah mezi uměním a realitou se vyvíjel jednak hegelovským směrem k sémiotice, strukturalismu a lingvistice, jednak dnes atrofovaným kantovským směrem, umožňujícím překračovat standardizované normy a vládnoucí epistémé.