Abstrakt
Teorie jazykové kultury se v češtině zaměřuje téměř výhradně na péči o spisovný jazyk (především o jeho morfologii). Hlavním nástrojem při této regulační činnosti je preskriptivní kodifikace, která do jazyka intervenuje.
Příspěvek se věnuje otázce kodifikace, jejího rozsahu, obsahu a jejím kritériím. Rozsahem je míněna platnost kodifikace v čase, ale i problém toho, co vše je kodifikační příručkou (kterým lingvistickým textům se tento atribut přiznává).
Obsahem kodifikace se tradičně stává pouze forma (nikoli obsah); panuje disparátnost i mezi kompletností normy a omezením kodifikace (jako jejího údajného záznamu) pouze na určité roviny jazyka (zejm. morfologii). Poslední část je věnována jednotlivým kritériím kodifikace a porovnání intervenčn í činnosti do kodifikovaného a nekodifikovaného jazyka.