Abstrakt
Rozvracením mezilidských vztahů nekontrolujících se uživatelů drog vznikají problémy vzájemného poškozování, znevýhodňování a ztrát perspektiv. Prvními oběťmi jsou často nerozluční partneři (rodina).
Napětí mezi uživatelem a sociálním okolím, signalizované obviňováním, pocity nespravedlnosti a nedůvěrou, vede k vyloučení či dobrovolný únik či uvíznutí v každodenním světě deformovaných vztahů. Současné strategie a opatření drogové politiky kombinují prevenci, léčbu drogové závislosti, trestní postih i sociální rehabilitaci, aby přispěly k psychosociálnímu fungování uživatelů drog.
Argumentujeme, že tolerance ke kontrolovanému užívání drog často lépe než represe garantuje, aby se soukromé zjednávání spravedlnosti podílelo na fungování každodenních světů. Jedině při zakotvení v legitimních sociálních rolích a vazbách - a při udržení náruživosti pod kontrolou - mohou současní nebo bývalí uživatelé drog fungovat jako spolehliví každodenní partneři v rodině, partnerských vztazích, škole a zaměstnání.