První pokusy o využití nitroděložních systémů k antikoncepci se v novodobé historii objevují na začátku 20. století. Skutečný rozvoj nitroděložní kontracepce je potom datován do 60. let minulého století.
Nejprve se používala tělíska chemicky inertní, plastová nebo kovová. Další vývoj přináší tělíska s biologicky aktivními látkami.
Nejčastěji se používá měď, u níž byl potvrzen antikoncepční účinek. Zcela novou dimenzi rozvoje nitroděložní antikoncepce představuje zavedení hormonálně aktivního tělíska.