Až polovina pacientů s roztroušenou mozkomíšní sklerózou (RMS) trpí i depresí. Riziko sebevražedného chování je u těchto pacientů zvýšeno oproti pacientům s neorganickou depresí.
Deprese také dále zhoršuje kvalitu života těchto pacientů. Popisujeme případ 30-ti leté ženy, u níž je 7-mi letá anamnéza RMS doprovázena 5 let trvající průvodní depresí.
Léčba paroxetinem byla neúspěšná. Pasivita a rezignace pacientky jsou překážkou dalších léčebných snah.
Diskutujeme zde etiologii popsaných depresivních příznaků, zejména pokud jde o léčbu interferonem beta-1b. Literární údaje spíše svědčí proti kauzálnímu vztahu mezi podáváním imunomodulátoru a výskytem poruch nálady u RMS.
Závěrem uvádíme alternativní léčebné možnosti.