Cílem práce bylo porovnat primární úspěšnost a efektivitu perkutánní koronární intervence (PCI) u diabetiků a nediabetiků po chirurgické revaskularizaci myokardu při střednědobém sledování. U diabetiků po chirurgické revaskularizaci myokardu, u kterých je prováděna PCI pro rekurenci anginy pectoris (AP), je zřetelný trend k nižší ejekční frakci, k vyššímu věku, k častějšímu výskytu hypertenzní nemoci a k časnějšímu provádění rekoronarografie (PCI) v porovnání s nediabetiky.
Diabetici jsou před PCI více symptomatičtí, než nediabetici, v obou skupinách přináší PCI výraznou úlevu od AP. Primární úspěšnost PCI a výskyt periprocedurálních komplikací je srovnatelný mezi diabetiky a nediabetiky, u diabetiků je méně často dosaženo při PCI kompletní revaskularizace.
Při dvouletém sledování je u diabetiků častěji prováděna rekoronarografie a reintervence, je u nich zřetelný trend k vyššímu výskytu klinické restenózy. Výskyt klinických příhod je ve sledovaném období srovnatelný mezi skupinami.