Kazuistika popisuje 75-letého muže s Crohnovou chorobou trvající 10 let s maximem postižení terminálního ilea a céka, u kterého byla v červnu 1999 prokázána vícečetná ložiska dobře diferencovaného neuroendokrinního karcinomu (karcinoidu) v jaterním parenchymu, bez znalosti primárního zdroje. Ačkoliv byly postiženy oba jaterní laloky, karcinoidový syndrom se objevil až po pěti letech od stanovení diagnózy.
Léčba lanreotidem snížila příznaky, ale ne velikost nádorových ložisek v jaterním parenchymu. Pro stenózu terminálního ilea a ke zjištění eventuelního primárního zdroje karcinoidu pacient podstoupil v únoru 2005 intraoperační enteroskopii s následnou resekcí terminálního ilea, céka a apendixu.
Při této operaci ani v průběhu následujícího období života pacienta jsme však primární zdroj metastáz karcinoidu do jater nenalezli. Crohnova choroba byla po celou dobu v remisi.
Pacientův zdravotní stav byl vážný a byl komplikovaný bronchopneumonií, na kterou v listopadu 2005 nemocný zemřel.