Abstrakt
V posledním desetiletí učinila laboratorní diagnostika monoklonálních gammopatií obrovský krok kupředu. Studie podává stručný pohled na metody, které jsou v současné době používány, diskutuje jejich význam, problémy, kterým čelí v definicích a výkladech.
Mezi hlavní klinické biochemické metody patří agarózní elektroforéza a kapilární elektroforéza. Elektroforézní imunofixace zcela nahrazuje imunoelektroforézu při určování imunoglobinových tříd a typů antigenu paraproteinových světelných řetězců.
Immunofixation je citlivější a rychlejší. Stanovení koncentrace volných sv ětelných řetězců (nevyměšovací myelom, AL amyloidóza, onemocnění ze světelných řetězců) také našlo své místo v algoritmu laboratorních metod používaných u monoklonální gammopatie.
Z mnoha prognostických faktorů, kombinace ß2-microglobulin a albuminu byla zvolena jako nejjednodušší a s nejvyšší informační hodnotu. Spektrum laboratorních vyšetření je doplněno o stanovení viskozity séra a identifikace kryoglobulinů.