Abstrakt
Zásadní pokroky v revaskularizaci nemocných s koronární nemocí jsou vymezeny zavedením aortokoronárního bypassu koncem šedesátých let, koronární angioplastiky v roce 1977, koronárních stentů v roce 1987 a stentů potahovaných antiproliferačními látkami sirolimem a paklitaxelem (DES) v posledních létech. Používání koronárních stentů u většiny nemocných výrazně zlepšilo výsledky koronární angioplastiky a potahované stenty prokazatelně a skokově snížily výskyt restenózy u většiny typů koronárních intervencí.
Nepotvrdily se původní obavy ze zvýšeného výskytu časných ani subakutních trombotických uzávěrů potahovaných stentů. Z těchto důvodů jsou poněkud znepokojivé poslední zprávy o riziku pozdních trombotických uzávěrů koronárních stentů, především DES.
I když jsou pozdní trombotické uzávěry poměrně vzácné, mortalita nemocných s touto komplikací je vysoká a vzhledem k počtu implantovaných stentů se nejedná v žádném případě o zanedbatelný problém.