Abstrakt
Termín pemfigus odkazuje na skupinu autoimunních intraepidermálních puchýřových onemocnění kůže a slizničních membrán. Získaná onemocnění pemfigu se nehojí spontánně a jsou primárně charakterizována anaktolýzou uvnitř epidermis, která vede ke zpuchýřovatění.
Termín pemfigus, z řec. Pemphic = bublina, původem od Hipokrata, který popsal pemfigoickou horečku, jenž nebyla provázena puchýři a tudíž ani pemfigus nepředstavovala.
V roce 1791, dal Wichmann název pemfigus onemocnění s chronickým puchýřovatěním, které koresponduje s tím, co se pemfigem nazývá dnes. Na počátku minulého století byly všechny puchýřové choroby shrnuty pod názvem pemfigus.
Lever v roce 1953 poprvé charakterizoval pemfigus vulgaris, který se lišil od puchýřov ého pemfigoidu. Tato klasifikace byla založena na histopatologických znacích, klinických aspektech a průběhu onemocnění.
V roce 1964 objasnili Beutner a Jordan protilátky pemfigu, které se vázaly na interbuněčné substance v kůži a slizničním epitelu.