Programovaná buněčná smrt hraje důležitou roli v řadě biologických procesů, jako je např. mofrogeneze, odstraňování nepotřebných či nebezpečných buněk, tkáňová homeostáza. Proteiny Bcl-2 rodiny jsou charakterizovány jako klíčoví regulátoři apoptického procesu.
V tomto článku se kromě shrnutí nejnovějších poznatků v oboru zabýváme tím, jak interagují mezi sebou a jak přenášejí a ovlivňují smrtící signály z okolí buňky. Zde přirovnáváme proteiny Bcl-2 k inspektorům a dozorcům, jelikož dohlíží na 'výrobní' proces apoptózy a určují zda buňka zahyne či přežije.