V příspěvku analyzuji místní model nemoci AIDS z hlediska toho, jakým způsobem mobilizuje konstrukty odlišnosti - mužské/ženské a ´tradiční léčitelství´/biomedicína - a používá je jako prostředku k vyjádření a řešení problémů spojených s proměnami genderových struktur autority a kutlruní identity v post-apartheidním, neoliberálním kontextu. Příspěvek se snaží ukázat, že místní pohledy na ´prevenci AIDS´, které z modelu vyplývají a které se zaměřují na kontrolu žen a jejich využívání biomedicínských technologií, představují prostor, ve kterém je vyjednávání autonomie žen a (re)produkce ´vendské léčitelské tradice´ vyjadřováno ve stejném jazyce ztělesněných symptomů a etiologií nemoci.