Abstrakt
Autor analyzuje opozici mezi Stokerovým románem a jeho filmovými adaptacemi. Zatímco u Stokera energicky a sebejistě postupující racionalistická moderna přemáhá upíra prostředky moderní techniky a komunikace, analyzované adaptace (Murnau, Herzog)se programově hlásí k estetické moderně, artikulující se jako kritický protihlas vůči jednostrannosti racionalisticko-technické moderny.Dalším tématem studie je upír jako centrální tropus západního postoje ke smrti, upír jako autoreflexivní alegorická figura filmu i jako metafora intertextuality.