Abstrakt
Hormonální poruchy, zejména štítné žlázy, jsou u diabetiků častější než v běžné populaci. Snížená i zvýšená funkce štítné žlázy zvyšuje kardiovaskulární riziko.
U starších osob je proto nutno vážit přínos substituce a její možná rizika. Terapie kortikoidy v dávce vyšší než 7,5 mg prednizolonu denně významně zvyšuje riziko cévního poškození.
Po kompenzaci endogenního Cushingova syndromu přetrvávají rizikové faktory ICHS i některé strukturální změny cévní stěny. Nedostatek růstového hormonu vede ke zvýšení kardiovaskulárního rizika a přispívá ke zvýšené úmrtnosti hypopituitárních nemocných.
Naproti tomu nadbytek růstového hormonu u akromegalie působí více na srdeční sval než na cévy. Rizikovým faktorem pro rozvoj cévních změn je hypogonadismus u mužů.
Nízká hladina testosteronu u mužů zvyšuje riziko diabetu 2. typu. Naopak u diabetiků je hladina testosteronu častěji snížená.
Substituce může v indikovaných případech zmírnit kardiovaskulární riziko, a dokonce zlepšit kompenzaci diabetu.