Abstrakt
V Adversus Arium IV.15, Victorinus chápe čas jako stále přítomnou, ačkoli ustavičně se měnící aktualitu lidského života. V této přítomnosti spočívá analogie mezi časem a věčností, která je ovšem neproměnnou všezahrnující přítomností.
V Adversus Arium IV.15, Victorinus chápe čas jako stále přítomnou, ačkoli ustavičně se měnící aktualitu lidského života. V této přítomnosti spočívá analogie mezi časem a věčností, která je ovšem neproměnnou všezahrnující přítomností.