Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je představit jednu z významných teorií jednání, teorii plánovaného chování, a dále přiblížit její vývoj a její empirické aplikace a její kritiku. Teorie plánovaného chování byla doposud aplikována ve stovkách empirických studií, které ukazují, že se hodí k vysvětlení a predikci různých typů chování.
Teorie plánovaného chování předpokládá, že chování je přímo ovlivněno záměrem chování, který je funkcí tří proměnných: postojů, sociálních norem a vnímaných barier chování. Empirické aplikace ukazují vysokou predikční schopnost teorie plánovaného chování.
Kritické námitky proti teorii plánovaného chování směřují proti přijímání některých předpokladů teorie racionální volby, nedostatečnému testování kauzálních vazeb mezi jednotlivými konstrukty, či se týkají validity a reliability jednotlivých konstruktů.