Abstrakt
Článek se zabývá texty Františka Čermáka věnovanými jazykové kultuře. Analyzovány jsou čtyři základní otázky: spisovná vs. obecná čeština, psaná vs. mluvená čeština, preskriptivismus a rodný jazyk Čechů. Řada problémů analyzovaných textů vyplývá z nejasného metodologického zázemí. Řada pojmů je užívána bez patřičné argumentace: Čermák nezdůvodňuje vhodnost použití těchto pojmů pro deskripci jazyka.
V Čermákových textech můžeme nalézt řadu nepodložených zobecnění, která mohou být interpretována jako součást jeho komunikační strategie. Řada tvrzení je založena na dojmech a nikoli na solidní analýze materiálu. S ohledem na tyto poznatky poukazuje autor textu na nutnost do hloubky jdoucího dialogu, který pomůže vyřešit bezvýchodnost české lingvistiky v oblasti jazykové kultury.