Husákovo vedení Komunistické strany Československa prakticky ve všech ohledech potlačilo nebo alespoň podstatně revidovalo principy politiky uplatňované v době tzv. obrodného procesu během roku 1968. Jedním z aspektů Pražského jara byl také vstřícný až obdivný postoj vůči Jugoslávii.
Veřejnost v Československu spatřovala v Titově politice vzor a inspiraci. Ve vývoji obou zemí byly v pozitivním smyslu sledovány paralely a obdobné jevy.
Nositelé antireformních tendencí považovali tzv. jugoslávský revizionismus za jeden z ideových zdrojů československé "úchylky". Předmětem této studie je analýza československo-jugoslávských vztahů v období počínající normalizace a úlohy Jugoslávie a jugoslávských občanů v tehdejším československém prostředí.