Tento článek zkoumá pozici Ian McEwanova románu Black Dogs (1992) v korpusu jeho díla. Snaží se ukázat, jak tento rozsahem nevelký a přesto komplexní roman rozvíjí a zároveň narušuje autorova charakteristická témata a narativní strategie.
Tvrdí take, že vzhledem k faktu že vyrovnání se s vlastní minulostí a role paměti v tomto procesu je jedním z hlavních předmětů zájmu tohoto románu, lze říci, že v mnoha směrech předjímá McEwanův zatím nejoceňovanější román Atonement (2001).