Církev československá patřila mezi nové fenomény první republiky. Vznik této instituce odrážel nálady části obyvatelstva nově vzniklé republiky, potřebu existence s národními rysy (zavedení mateřského jazyka jako bohoslužebného apod.) a vyjadřující nové principy (demokratizace církve, účast laické veřejnosti na správě církve, zřízení vlastního československého patriarchátu, reforma studia a výchovy kněžích, reforma klášternictví apod.).
Překotný vznik této instituce s sebou přinesl ovšem řadu problémů, se kterými se musela církev v následujících letech vyrovnávat. Ke stěžejním úskalím náleželo především finanční zázemí instituce a získání vlastních prostor sloužících nejen k bohoslužebným účelům, ale také poskytujících dostatečný prostor pro další aktivity, které měly formovat život nového společenství.
Pro kolínskou náboženskou obec CČS se právě získání vlastních prostor stalo nejproblematičtější záležitostí, kterou řešila po řadu let.