Abstrakt
Historické sakrální evangelické stavby dochované z doby „dlouhého“ 19. století, které slouží původnímu účelu v rámci stejné církve, je i z dnešního hlediska možné vnímat nejen jako relikty minulosti, tedy historické prameny a indikátory, ale i jako součást stále živé kolektivní kulturní paměti českých evangelíků. Ovšem kolektivní, a zejména kulturní paměť nevzniká najednou a z ničeho.
Utváří se v dlouhém složitém procesu, stejně jako identita jejích nositelů a účastníků. Proces utváření kolektivní a kulturní paměti bych chtěla vysvětlit v následujícím textu.