Abstrakt
Normalizace přinesla novou mediální politiku, která byla zpočátku neúspěšná – obnovený cenzurní úřad ani zákonné obnovení cenzury zpět pod kontrolu KSČ novináře nedostaly. Skutečný vliv získala cenzura až s podporou masivních personálních čistek.
Během nich opustily novinářské povolání stovky odbojných žurnalistů. Existenční tlak přinutil zbylé novináře k poslušnosti, ti akceptovali institucionální dohled a většina se jich postupně vrátila do služebné, loajální, prorežimní role.
Zbylá menšina s režimem nesouhlasících novinářů se často podílela na rozvoji alternativních komunikačních systémů, které začaly narušovat informační monopol státu – mimo jiné skrze samizdatová periodika. Vydávali je nejen proskribovaní novináři a spisovatelé, ale i hudebníci, vědci a jiní bez předchozích publikačních zkušeností.
Druhou větví alternativního informačního prostoru byla exilová média, která ke konci 70. let (po vzniku Charty 77) začala intenzivně spolupracovat s domácí opozicí a šířit necenzurované informace.