Abstrakt
Na příkladu bývalé uhlířskojanovické synagogy, postavené v letech 1913 až 1914, která je od roku 1943 modlitebnou Církve československé husitské, jsme chtěli ukázat, jak je možné stavbu využít a intepretovat v rámci teorie kolektivní paměti a historie. Sledovali jsem tedy v jakých souvislostech je z dnešního pohledu možné tuto konkrétní stavbu považovat za součást obsahu živé kolektivní paměti určitého společenského rámce, a kdy je nutné přiznat, že stavba už není v konkrétní paměti, ale její význam se odvíjí od toho, zda získá nebo nezíská obecné společenské uznání jako součást historického vědomí, historie, systému umění a kultury.
Využili jsme teorii kolektivní paměti, jak ji rozpracoval Jan Assman ve své knize Kultura a paměť. Vztah paměti a historie jsme sledovali v souladu s názory Pierra Nory, Zdeňka Vašíčka a Miroslava Hrocha.
Využili jsme ve své práci zkušenost, kterou jsme získali při poslední úpravě (revitalizaci) objektu v roce 2000.